Tak přesně tak si teď připadám. Že jsem ztratil další důvod, proč bojovat. A je to tak se mnou již pár dní, více než týden, asi, nemám pojem o čase. Nevšímám s iho, dny mi mizí před očima a já neudělám za den nic. I když se snažím něco dělat, nic mne nebaví, do ničeho se mi nechce a není to počasím.

     Chci se omluvit všem možným lidem, kteří by si rádi přečetli další díl mé povídky ze světa Warcraftu. Další díl, dle všeho nebude.

      Myslím, že název dnešního příspěvku je více než výstižný k mé stiruaci. Ale hezky popořádku. Na škole už jsem skoro měsíc a za tu dobu jsem zjistil, že mne to studium i začíná celkem bavit. Sice vynechávám přednášky, protože upřímně, přečíst co je na prezentaci dokážu taky, ale na cvičení a semináře jakž takž poctivě chodím.