Tak přesně tak si teď připadám. Že jsem ztratil další důvod, proč bojovat. A je to tak se mnou již pár dní, více než týden, asi, nemám pojem o čase. Nevšímám s iho, dny mi mizí před očima a já neudělám za den nic. I když se snažím něco dělat, nic mne nebaví, do ničeho se mi nechce a není to počasím.

      Myslím, že název dnešního příspěvku je více než výstižný k mé stiruaci. Ale hezky popořádku. Na škole už jsem skoro měsíc a za tu dobu jsem zjistil, že mne to studium i začíná celkem bavit. Sice vynechávám přednášky, protože upřímně, přečíst co je na prezentaci dokážu taky, ale na cvičení a semináře jakž takž poctivě chodím.