Warcraft - Obléhání města

(Tato povídka nepatří přímo do série povídek z Warcraftu, nijak nenavazuje, je z "alternativního" vesmíru Warcraftu. Rozhodl jsem se některé názvy nepřekládat, zněly mi.. divně)

     Další krok zaduněl na dláždění cesty následovaný skřípěním kovu po kameni. Tento zvuk se opakoval a opakoval, ale v hluku výbuchů a ohně se ztrácel. Ozvalo se další zadunění, nyní spojené s chřestotem oceli, jak postava v kovovém brnění upadla. Chvíli ležela na zemi, pak pomalu přitáhla velké bojové kladivo, které by normální smrtelník určitě nezvedl a začala se pomalu zvedat. Bylo vidět, že postava je velmi unavená, tělo už dál nemůže, ale stále se přibližovala k barikádě za mostem ze Starého města Stormwindu. Blížila se k Trpasličí čtvrti, které bylo silně poškozeno, ale ne jako zbytek města v plamenech. Pomalu, okolo uzavřeného Stormwindského hradu se dovrávorala k barikádě, před kterou ležely zelené mrtvoly orků. Na rychlo vyrobená brána se otevřela v barikádě z nábytku a všeho, co obyvatelé města ve spěchu našli a postava vpadla dovnitř. Za branou bylo rušno, všude pobíhali vojáci a jen pár dalších si všimlo ležící postavy. Přispěchal k ní rytíř v černém a odtáhl ji dále od barikády, do "bezpečí" bývalé hospody, která nyní sloužila jako polní nemocnice. Tam k obrněné postavě přispěchal, od pohledu vyčerpaný night elf, druid, a začal se o ni starat. Po chvíli se postava posadila a shodila helmu, která zazvonila na zemi. Pod helmou se skrývala tvář mladé ženy s blondy vlasy. Její, jinak perfektní tvář hyzdila jizva přes pravé oko. Podívala se na druida, kývla na něj a začala se zvedat. Druid ji zatlačil zpátky do sedu.
"Nech mne jít zpátky, zvládnu to!", zavrčela na druida.
"Nezvládneš to," zavrtěl hlavou druid, "vždyť jsi už několik dní beze spánku a...."
Ani nedokončil větu a válečnice se zase začala zvedat, nyní i přes protesty druida, který na ní bezradně visel a díval se na rytíře v černém. Ten k nim vyšel a položil rytířce ruku na rameno.
"Denny, vždyť jsi ztratila i koně. Nemůžeme ztratit i tebe, víš že už nejsi paladinka, že už nezvládneš být sama v boji tolik dní.." zašeptal, ale byl přerušen ve svém proslovu.
"Musíš mi to furt připomínat co?! Že už nejsem paladinka, že je ze mne worgen, co?! Zvládnu to stejně jako dřív!"
"Jsi jen člověk, nezvládneš to. Odpočiň si, vyspi se, naber síly. Nebo... "
"Nebo co?! " zavrčela znovu Denny a začala se měnit na worgenku. Ve své výšce 2,12 centimetů se tyčila nad černým rytířem, který se v odpověď taky proměnil na worgena a převyšoval ji díky tomu. S ledovým klidem řekl: "Nebo zemřeš."
"Tebe smrt ale moc nezastavila Tome.."
Jako odpověď se jí dostal jen smích a nadávky elfa, který nebyl připraven na to, že se před ním objeví dva worgeni. Denny se podívala na elfa a proměnila se zpět a omluvila se mu.. Pak smutně vzdychla.
"Fajn, půjdu si aspoň promluvit s velením, jak na tom jsme.

."
"Půjdu s tebou, aby tě nenapadlo třeba odejít za barikádu."
"Ale..."
"A žádný ale!" zavrčel worgen a Denny se vzdala a vydala se do bývalé banky, která, díky tomu že byla celá z kamene, vydržela už několik útoků katapulty.
    

     V bance bylo také dost živo, všude byly rozvěšeny mapy a plány města. Bylo vidět, že většina města, až na Trpasličí čtvrť, hrad a pár malých polí za městem, je vybarvena rudě a tím označena jako nepřátelské území.
"Ach, seržantko, už jste zpátky a celá, to je dobře. A vás také rád vidím majore." spustil, jakmile uviděl naši dvojici přicházet, člověk v kapitánském brnění. "Připraveni pro další akci?"
"Ano!"
"Ne!"
Ozvalo se další, dvojité zruřivé zavrčení. "Nejsme připraveni k další akci seržantko Eversonová, rozumíte?!"
"Ano.."
"ANO CO?!"
"Ano majore Eversone!"
Kapitán vrhl na dva sourozence zvláštní pohled a jen zavrtěl hlavou.
"No, asi chcete slyšet jak na tom jsme.." ukázal na blízkou mapu. "Jak můžete vidět, barikády v Katedrální čtvrti jsme posunuli více dovnitř, ale s barikádama ve Starém městě jsme nepohnuli. Celkově jsme za dnešek ztratili asi dalších 53 lidí, ale to není ještě jistý." povzdechl si..
"A co ten trpasličí vynález? Kdy bude funkční?" zeptala se Denny.
"Tož, paničko, 'ohle vám přesná neřeknu, nemáme šecky sůčastky a metro to šecko nedoveze. Ale myslám, že pozétří by měl fungovat." zahlaholil trpaslík, hlavní vyslanec z Ironforge, Galtharn Slatesteel.
"To je moc pozd..." spustila na trpaslíka, ale byla umlčena zvednutou rukou svého bratra.
"To je dobře, mistře trpaslíku, děkujeme vám za informaci.. A.. " rozhlédl se a zavětřil ve vzduchu. "Cítíte to? "
"Co?" podivili se trpaslík i kapitán najednou.
"Já to cítím taky, takový.. chemický zápach, oheň." přidala se k Tomasovi jeho sestra.. "Jde to jako-by z.. venku..." otočila se tím směrem, zrovna v momentu, kdy se ozval výbuch...

(budu postupně sem zbytek dopisovat.. )