Kapitola druhá

18. srpen 2014 | 20.53 |

blog ›

Kapitola druhá

Kapitola první

Lyra stála nad mapou Durotaru a pozorně ji sledovala.
"Když pošlu jednotku sem a sem, mohli bychom Garroshe svrhnout během pár chvil." pronesla elfka, stojící vedle paladinky. Zajímavé na této elfce bylo to, že to nebyla night elfka, kterou by jste mohli uprostřed Stormwindu očekávat, ale byla to blood elfka. Nejlepší špeh a zloděj, co kdy kráčel po Azerothu.
"Pošleme tam SI:7, Eve, přesně jak mi nařídil Varian.."
Eve, i když toto nebylo její pravé jméno, se podívala na paladinku. Paladinka byla na ženu vysoká, ale elfka se stále nad ní tyčila. I přes to elfka vypadala drobnější, ve své lehké kožené zbroji a s krátkým mečem a dýkou za pasem. To paladinka stála v těžké zlaté plátové zbroji, s mečem za pasem, velkým štítem na zádech a helmu držela v rukou. Eve nechápala jak se v tom může vůbec pohybovat, natož bojovat. Celkově se svými zlatými vlasy vypadala paladinka jako anděl a Eve zase jako stín.
"SI:7", zamumlala elfka a přejela si rukou po jizvě na tváři... "SI:7 a mou jednotku. Jinak si může velevážená Aliance strčit svou veleváženou hlavu do míst kde slunce nesvítí..."

Rytíř smrti šel pomalu směrem ke královskému paláci. Zima mu nevadila, padající sníh pro něj nebyl překážkou. Nespěchal, šel si pevně za svým cílem. Nikdo by se jej neopovážil zastavit. Ke hradu vedla z hospody poněkud dlouhá cesta a cestou potkal několik strážných, na kterých bylo vidět, že zimu nesnáší tak dobře jako on. Tuomas je obdivoval pro to, jak svědomitě plnili svou povinnost i v takovém počasí a nestěžovali si.

Tuomas pomalu došel až na nádvoří hradu. Divné, pomyslel si, tady by mělo být stráží spousta, ale není tu ani jeden strážný... Opatrně začal tahat meč z pochvy a hradním nádvořím se rozlehlo tiché šoupání kovu o kůži. S taseným mečem šel křupajícím sněhem směrem k hradní bráně. U brány ležely dvě kupky. Tuomas rychle přebehl posledních pár metrů a sklonil se nad jednou kupou. Natáhl ruku, aby odhrnul sníh, a když se podíval na svou rukavici, měl ji krvavě rudou. Rytíř se rychle podíval, co to vůbec odhalil a jeho myšlenky se vyplnily. Strážní byli mrtví. Oba dva stejným způsobem, měli dýku zabodlou v krku. Tuomas rozrazil za pomocí kouzla hradní bránu a objevila se mu scenérie jako z pekla.

Po prudké výměně názorů s Eve si Lyra vydechla. Nakonec došly ke kompromisu, i přes spoustu nadávek. Paladinka se podívala na usmívající se elfku.

"Nedáš si čaj?" zeptala se Lyra a šla si sama nalít čaj. "V takové zimě se nezvládá palác pořádně vytopit a je tu tochu zima"

Elfka vděčně přijala kouřící hrnek a začala pít, když v tom se ozval z hlavní síně křik.

"Co to bylo?"

"Ále, to zase jen strážní nacvičují nějaké manévry, je to teď pořád" odvětila paladinka.

"Dobře, myslela jsem že jsem zaslech..."

Víc už zlodějka říct nedokázala, protože dveře do konferenční místnosti hradu vylétly do vzduchu a nově vzniklým vstupem se dovnitř vecpalo několik po zuby ozbrojených orků. První ork zařval a vrhl se na elfku, ale než udělal krok, měl v krku zabodnutý nůž a do hrudi se mu zabodával druhý když padal. Druhý přeskočil svého padlého druha a máchl po elfce velkou sekerou. Ta však narazila na štít paladinky a orka odhodila vlna světla.

"Drž se za mnou!" zařvala na elfku paladinka. Elfka okamžitě tasila svůj meč a dýku a vrhla se za paladinku.

Lyra si prosekávala masou orků cestu. Sem tam se zdržela, když ji potkal nějaký silnější protviník, ale postupně se dostávala pryč. Pak se obě dostaly do hlavní místnosti paláce. Prapory byly v plamenech, někteří strážní taky a většina strážných se bránila na úpatí královského trůnu. Ještě že tu dnes není Varian, pomyslela si paladinka a vrhla se do boje. Orkové nečekali útok do zad a tak jich zemřelo několik, než si vůbec uvědomili co se děje. Strážní uviděli svou šanci a vrhli se do boje s novou vervou a bojovým pokřikem Za Alianci!

Eve nevěděla co má dělat dřív. Jestli má chránit paladinku nebo dávat pozor na všechny ty orky okolo. Nevěděla, jestli na ně vůbec má útočit, když to byli ještě před dvěma roky její spojenci. V momentě, kdy jí okolo hlavy proletěla šipka z kuše orkského lovce byla rozhodnutá se bránit. Lovec začal natahovat kuši a zpoza svých klů na elfku vrčel. Zlodějka neztrácela čas a rozběhla se k lovci. V momentu, kdy lovec namířil na elfku, elfka vyskočila a ozvalo se zadrnčení kuše. Šipka prolétla okolo nohy elfky, elfka se lehce odrazila od kuše, za letu se přetočila a dopadla za orka, kde ho rychlým bodnutím z boku do krku zabila. Podívala se směrem k Lyře a povzbudivě se usmála. Lyra na ní něco zamávala, ale bylo už pozdě. Eve ucítila v boku strašlivou bolest a pak si uvědomila že letí místností a náraz do zdi si už vůbec nepamatovala.

Lyra viděla jak se obrovské kladivo, které třímal ork, rytíř smrti, pomalu vrací zpět a rytíř se připravuje k dalšímu nápřahu. Většina orků už byla mrtvá a zbytek strážci vytlačovali ven z hradu. Ork se zasmál a z toho smíchu proběhl Lyře po zádech mráz.

"Jen pojď holčičko, jen pojď a ochutnej jak chutná smrt..." zasmál se znovu death knight a vyšel Lyře vstříc. Ork byl mohutný, výšku měl přes 2 metry nejméně a byl horou oceli. Do cesty se mu připletl jiný ork, ale rytíř ho jednou rukou zvedl do výše, zlomil mu vaz a mrtvolu odhodil. Lyra se pomodlila ke Světlu. Bylo jí špatně z toho, co cítila z orka. Jako paladinka dokázala vycítit nemrtvé a zlé a z orka zlo čpělo na hony daleko. Paladinka nepřemýšlela, když uviděla jak ork s řevem běž proti ní a podvědomě udělala pohyb, jako by chtěla hodit štít. Z jejího štítu vystřelila kopie složená ze světla a zasáhla orka do hrudi. Z místa zásahu začal vycházet kouř.

"To je vše co umíš, lidskej červe?" zavrčel ork a Lyra najednou cítila, jak se dusí. Ten ork na ni použil nějaké kouzlo a Lyře vypadl štít z ruky. Na poslední chvíli se zaštítila kouzlem, ale to už byl ork u ní. Viděla jak jí na hlavu míří kladivo. Zvedla svůj meč a doufala, že vydrží. Zbraně se střetly a zablesklo se. Meč paladinky se ani nepohnul, ale kladivo se roztříštilo.

"Co t.." byla poslední věc, kterou ork mohl říct, než mu Lyra usekla hlavu.

Boj skončil stejně rychle jako začal a Lyra se rozběhla k elfce. Eve byla vážně zraněná a umírala. Paladinka se nad elfku sklonila a s vypětím všech sil ji vyléčila aspoň tak, že už dále neumírala, ale elfka potřebovala stále pomoc. Lyra popadla prvního vojáka kterého viděla za rameno a poslala ho pro další pomoc. Najednou ucítila přímo za sebou dalšího nemrtvého. Otočila se a bodla nemrtvého přimo do hrudi, meč vyšel na druhé straně těla ven. Z pod kápě na ni hleděl pár modrých, šokovaných očí.. Očí, které už někde viděla..

Tuomas se prosekával orky jako sama smrt. V jeho cestě nepřežil žádný. Boj už polevoval, strážní orky zatlačovaly pryč z hradu a k jejich jisté záhubě. Rytíř se uprostřed chodby rozhlédl na všechny strany a před sebou uviděl boj ženy ve zlatém brnění s někým jemu podobným, dalším rytířem smrti, orkem. Blackmane si znechuceně odplivl, nesnášel všechny sluhy Pohromy, i bývalé. I sebe. Ale to zlaté brnění a styl boje poznal, to byla jeho sestra. Začal se k ní prosekávat skrze orky, kterých ubývalo, ale Tuomas i tak skončil na zemi, když ho jeden ork porazil na zem a chtěl mu rozrthnout hrdlo vlastní rukou. Rytíř svou vlastní rukou v obrněné rukavici orkovi vrazil do obličeje a ozvalu se hnusné křupnutí. Ork zařval a Tuomas s pomocí kouzla ukončil jeho trápení. Doslova z něj vysál životní sílu. Když se rytíř postavil, viděl že boj už skončil a jeho sestra klečí u nějaké elfky a tak se za ní pomalu vydal.

Buď v klidu, říkal si. Pozná tě, hlavně v klidu. Je to tvá sestra.. Už stál za ní, když v tom se paladinka otočila a Tuomas se díval, jak mu z hrudi trčí meč.

Ne, takhle to být nemělo, ne.. myslel si rytíř když se díval na meč a pomalu zvedl pohled na helmu, která byla kousek od něj. Skrz průzor v helmě uviděl zelené oči své sestry..

"Tome? NE! Ne, ne, ne, n..." bylo poslední, co Tuomas slyšel než upadl do bezvědomí..

Zpět na hlavní stranu blogu