Lorgenus | Kapitola první

Dveře do hospody uprostřed Stormwindského starého města se otevřely. Zavrzal dřevěný schod a cizinec vešel do do čilého hospodského ruchu. Několik zvědavců k němu otočilo svůj zrak a ztichlo. Nebylo to jen kvůli vzhledu, přece jen, v tuto roční dobu, kdy venku zuřila vánice, skoro každý chodil s kápí na hlavě. Nebylo to díky barvě oblečení a brnění, které bylo jako noc a nebylo to ani kvůli velkému meči, který měl v pochvě na zádech.. Hospoda začala tichnout a veškeré její osazenstvo upíralo zrak do jednoho místa na té zvláštní postavě. Upírali zrak na modře zářící oči, které zářily jako samotná smrt. Cizinec přejel zrakem po sedících. Těm, kterým pohlédl do očí přeběhl mráz po zádech. Z ničeho nic, se cizinec pohl směrem k neosazenému stolu ve stinném rohu, kde se usadil. Před tím, než se usadil, vytáhl obouruční meč z pochvy. Runy na meči zářili stejnou modrou barvou jako jeho oči. Ke stolu přišla roztřesená hospodská a zeptala se, co si dotyčný dá. V odpověď se ozval hlas podobný skřípání ledovců a ledovému vichru. Mluvil potichu, ale každý ho slyšel, protože v hospodě by bylo slyšet upadnout špendlík.
"Pivo. A informace", zvýšil hlas, aby ho bylo slyšet v celé hospodě. "Informace o jedné paladince jménem Lyra Everson. Zaplatím za jakoukoliv informaci zlatem." A aby potvrdil to, co řekl, šáhl k pasu a hodil na stůl váček plný zlata.
"Ty chceš něco vědět o Lyře?" ozval se z davu nějaký člověk. Už od pohledu bylo vidět že patří do zlodějského cechu. "Radši zemřu, než abych ti o ní něco řekl!"
Cizinec vytáhl další váček a hodil ho na stůl. "Nechci problémy. A tohle by tvůj názor nezmněnilo?" zeptal se.
"Chcípni ty Arthasova děvko!" zařval zloděj a hodil po cizinci nůž. Těsně před tím, než se nůž dotkl cizincovy tváře jej cizinec chytil do ruky v ocelové rukavici. Vyskočil od stolu a nadlidskou rychlostí chytil zloděje pod krkem a vyhodil ho zavřenými dveřmi do vánice. Dveře se rozletěly na třísky a zloděj zůstal otřesený na zemi. Cizinec se rozběhl ven za zlodějem a při cestě mu spadla kápě z čela. Byly vidět modročerné krátké vlasy, celkem pohledná ale neuvěřitelně bledá tvář, plnovous a velká jizva přes pravé oko. Cizinec ve vánici chytil zloděje pod krkem a zatáhl ho do tmavé uličky za hospodou, kde ho zvedl do výšky.
"Co víš o Lyře?" zašeptal rytíř smrti do ucha zloději, který se začínal dusit. Zloděj plivl rytíři do tváře a kopl ho okovanou botou do žaludku. Sice to s rytířem ani nehlo, ale stisk povolil a zloděj se mu snažil podkopnout nohy.
"Nedělej to" znovu zašeptal cizinec.
"CHCÍPNI ZRŮDO!" prohlásil při tasení dýk zloděj.
"Já tě varoval" řekl ještě tišeji cizinec a nechal zloděje zlodějem na malý okamžik. Zloděj se zastavil uprostřed pohybu, protože z cizince začala vycházet temná záře a on se začal třást. Cizinec zakroutil hlavou a celá jeho postava zmizela na okamžik v temnotě. Po okamžiku se do zlodějova šokovaného obličeje dívala hlava vlka s mrazivě modrýma očima a temnota zmizela. Zloděj se otočil k útěku, ale dlouhá chlupatá ruka s vlčími drápy jej chytila pod krkem a zvedla jej do více než metrové výšky.
"Zopakuji to naposledy a pak si vezmu tvou duši, co víš o Lyře?" zašeptal worgen a zavrčel. Zloděj, šokovaný tím co se právě událo, promluvil.
"V královském paláci jsem ji viděl včera.. Prosím, nezabíjej mne!"
Worgen zloděje pustil, šáhl k opasku a hodil zlodějovi k nohám váček se zlatem.
"Děkuji za spolupráci" zašeptal. Znovu jej obklopila temnota a po okamžiku na místě worgena stál zase člověk. Cizinec se vrátil do hospody a jeden z váčků, který byl stále na stole hodil hospodskému na opravu dveří, i když zlata v váčku bylo na dvě nové hospody. Vzal svůj meč, schoval jej do pochvy a vyšel z hospody. Zloděj stále seděl šokovaný v uličce. Rytíř se podíval směrek k zámku a zašeptal spíše pro sebe než pro zloděje.
"Jdu si pro tebe.. Sestro"

Kapitola druhá