První koncert

     Roky jsem to oddaloval, ať chtěně či nechtěně, často mi do toho něco vlezlo, plány nevycházely jak měly, ale konečně, ve středu 27.1. se mi v mých 22 letech pdoařilo dostat na první koncert. Měl jsem to v plánu snad už 10 let, ale nikdy mi to nevyšlo, až ve středu na Suicidal Tendencies a Slipknot v Praze. Na Slipknot jsem chtěl jít už kdysi v Ostravě, to bohužel nějak nevyšlo (ani si už nepamatuji proč), proto v momentu, kdy se objevilo, že vystoupí tito "šílenci" z Iowy v Česku, bylo rozhodnuto.

    Je pravda, že jsem byl hodně nervózní, nevěděl jsem co mám od kocnertu čekat, jak se chovat, nic. Upřímně, měsíc před koncertem jsem měl sto chutí prodat lístky, protože jsem z toho, i z toho, že mi nevycházela škola, celkem depresi. Nejhorší bylo, že ve čtvrtek jsem dopoledne psal test a díky nervům jsem se nedokázal soustředit na učení. Ještě v pondělí jsem si říkal že se něco naučím, ale po několika hodinovém zírání na papíry, jsem zjistil, že to nemá cenu a začal jsem se soustředit na samotný kocnert. Slipknot znám již dlouho, proto jsem i věděl co od nich čekat, ale Suicidal Tendencies jsem si musel vyhledat. Úterý uteklo jako během pár sekund a já naspal pouze pár hodin před vstáváním a cestou do Prahy.

    Myslel jsem, že se kocnertu ani nedočkám v bdělém stavu a usnu, popřípadně ho prospím. Celou dobu návštěvy Prahy, kde jsem se potkal i s nevlastními sestrami, jsem tak nějak klimbal, usínal. Pak se přiblížila šestá a já a táta, který je taky fanouškem těchto kapel, jsme se rozhodli, že už je čas jet k O2 aréně.  Zde začal pracovat adrenalin a já se cítil čím dál tím víc probuzený. Pak už se jen zaparkovalo a šlo se.

    Po vstupu do stadionu jsem dostal záchvat smíchu. Všude lidé oblečení v tmavších barvách poslouchajících metal, ale na obrazovkách reklama na Justina Biebera. Bohužel jsem to nestihl vyfotit, ale vidět bandu dlouhovlasých metalistů pod reklamou na Biebera stála za to. Další, menší pobavení mne čekalo při průchodu bezpečnostním rámem, protože tam prostě zvonil každý. V mém případě zvonil opasek a okované boty. Okované boty každopádně zvonily u každého člověka a bylo vidět, jak s tím ochranka počítá. Jak jsem vstoupil na plochu arény, byl jsem překvapen, jak je ve skutečnosti malá. Stát uprostřed hokejového hřiště byl zážitek sám o sobě, i když to nevypadalo jako hokejové hřiště samozřejmě.. Velikost zůstala stejná a člověk si uvědomí, jak to v televizi vypadá obří a že ten dav lidí sedícíh na tribunách není pro hokejisty a další sportovce jen chumel, ale že dokáží rozeznat absolutní většinu lidí. Našli jsme si ale fajn místo vedle zvukaře a čekali jsme. Během čekání jsem pozoroval lidi a u některých jedicnů jsem kroutil hlavou, hlavně u těch na mol opilých, kteří se nedokázali ani trefit do dveří. Po více než hodinovém poslechu hudby z rádia koenčně odbila osmá a začal koncert.

    První vystoupili již zmiňovaní Suicidal Tendencies, které jsem slyšel poprvé. Nechápu ty, kterým vadilo, že jsou předkapelou a že vůbec předkapela je, vystoupení měli úžasné a získali si tak dalšího fanouška. Pak přišel, po asi půl hodině po kocnertu ST kocnert Slipknot, před kterým se hrálo Major Tom od Davida Bowieho. Bylo to hezké gesto a zklamalo mne, když to někteří jedinci vypískávali. Samotný kocnert Slipknot ani nedokážu popsat. Nebyl jsem jedním z těch, kteří skákali a podobně, spíše jsem jen pokyvoval hlavou a užíval si sledování show a samozřejmě jsem se pokoušel o "zpěv", i když zpívat neumím. Udivilo mne ale že jsem znal všechny slova. Ochranka se každopádně vyznamenala, v dobrém, když pustili na vyvýšebé podium zvukaře a osvětlovače na celý koncert asi tak 10ti letého chlapce, aby něco vůbec viděl. U určitých písniček jsem zažil takový nával adrenalinu, až jsem si myslel, že to nezvládnu. Jednalo se ale o neopakovatelný zážitek a jsem rozhodnutý, že na další návštěvě těchto američanů budu taky.

    Veškeré nadšení z hudby mi ale trochu pokazilo probuzení ráno, kdy jsem si uvědomil, že píši test, na tkerý nic neumím. Naštěstí opak byl pravdou a test jsem dal "levou zadní" a tím si i zachránil semestr. Asi při mě stále stál "dobrý duch" z koncertu, na tkerém byla úžasná atmosféra. Aspoň se mám na co těšit příště.