Psané slovo

 Za poslední týden se toho stalo hodně. Z mého pžedchozí zápisu je asi jasné, že jedna z věcí co se stala, opravdu není moc šťastná. Ale holt, takto jde život a já, i když bych si to přál, s tím nic nenadělám. Člověk ani neví, co v ten moment má dělat, jestli má být smutný, že ho opustil někdo, na kom mu záleží, nebo má být i rád, že ten člověk již netrpí a je mu lépe.  A i když jsem ateistou, v ten moment jsem pochopil, proč existují různá náboženství.

Ale abych se vrátil k nadpisu článku. Edward George Lytton kdysi řekl, že pero je mocnější než meč. Spousta lidí tomuto nerozumí a říkají si, že jak může pero člověku ublížit? Vždyť meč je zbraní a pero nástrojem k psaní. Teda, pokud se někdo nerozhodne pero někomu zabodnout do těla. Ale o to tu nejde. Vlastně celé tohle zamyšlení, nad tímto citátem z mé strany je to, že i když se říká, že papír snese všechno, to co člověk jinému napíše, řekne, dokáže jinému změnit celý život. Jedno škrtnutí perem dokáže zničit celý národ nebo zachránit někomu život. Někomu, komu je po psychické stránce hrozně a už i uvažuje nad tím nejhorším, dokáže krátký dopis od osoby jemu milované zlepšit náladu tak, že je mu hned na světě lépe. A to si spousta lidí neuvědomuje, bohužel. Plýtvají slovy, když by je měli šetřit, a to co by měli říci jen pár lidem, říkají komu chtějí. Protože je to jen slovo, jak by to mohlo někomu ublížit, říkají si. A já doufám, že jednou zjistí, že to tak není.

Jak čtu po sobě tento článek, moc mi jeho slova nedávají smysl, ale asi to tak má být, že ten smysl je skrytý a já, autor, ho zatím nevidím a jednou, za pár let, zjistím sám, o co mi šlo...