Jako pečené kuře

     Tak přesně tak jsem si připadal předevčírem, když jsem byl na cestě z Brna autobusem. Tím stejným autobusem jsem jel ve stejný den i předtím, dvakrát dokonce, a vše bylo v pořádku. Ano, sice mi bylo vedro, ale autobus hezky jel, nebyl zaseklý v zácpě a nebyl přecpaný. Jenže to bylo ráno, kdy jsem do Brna musel kvůli dalšímu pohovoru v práci. Než se tedy dostanu k samotné cestě odpoledním autobusem, rychle shrnu další pohovor. 
     Celý pohovor probíhal.. No jinak, než tomu bylo posledně. Dostal jsem spoustu otázek spíše o mě, ne o práci a hlavně ohledně mých koníčků jako třeba:
"Vy čtete dobrodružnou literaturu? Jakou?", což byla otázka, na kterou jsem musel odpovědět stručně, protože bych jinak začal popisovat veškeré fantasy, sci-fi, deteektivky.. Prostě vše co jsem četl. Pak padla i otázka ohledně airsoftu a jestli mám zbrojní pas, což samozřejmě ještě nemám. Ale jediná otázka, u které mne museli zastavit s odpovědí byla, v návaznosti na to, že jsem do životopisu uvedl, že stavím modely, jaká je má oblíbená bitva z durhé světové války. Těch je hodně, a tak jsem si vybral bitvu u Kurska. Po asi 8mi minutách mého monologu jsem byl zastaven s tím, že Kursk byl přece za první světové, na čež následovalo dalších pár minut monologu..
     Měl jsme i celkem dobrý pocit z pohovoru a nakonec mi bylo řečeno, že se mi do týdne ozvou. Ozvali se mi hned následující den, že jestli mám o práci zájem a voilá, v pondělí jdu na poslední zaučení a pak oficiálně nastupuji jako noční recepční. A teď k té nemilé cestě autobusem..
     Kdybych byl jel z Brna sám, nechal bych ten autobus odjet, byl beznadějně přecpaný, ale jelikož jsem jel s návštěvou ze Švýcarska, musel jsem jet s nimi. A to byla chyba, že nechtěli prostě těch pár minut počkat. Hned po nástupu do autobusu mne napadlo, že už vím, jak se cítí sardinky. ALe říkal jsem si že to je v pohodě, že pojedu jen 15 minut a pak bude po všem, že tu chvilku namáčknutý na ostatní lidi vydržím. Pak, v momentu, kdy úsek, co jsme měli jet sotva 3 minuty jsme jeli 10 minut mi došlo, jak jsem se spletl. Všude byla zácpa a navíc autobus neměl klimatizaci, jen otevřená okénka, takže bez pohybu autobusu byl hned vydýchaný vzduch a teplota větší, než venku. Ale pořád jsem doufal, že to je jen kousek, že pak bude cesta volná. No, snad hodinu cesta volná nebyla, pár lidí dokonce omdlelo a já si připadal jako v sauně. Lepší než běhat, člověk tam musel vypotit vše. Jenže autobus stále nejel a já si už začal připadat přesně jako to pečené kuře.. Pak všichni uviděli spásu, jedinou zastávku na lince tohoto autobusu. Víc nadávek směřovaných na řidiče, poté co projel bez toho, aniž by zastavil jsem slyšel jen poté, co jsme dojeli na místo. Spousta lidí byla rozhodnuto vystoupit a počkat si, někteří potřebovali vystoupit kvůli zdravotnímu stavu, ale pan řidič si vesele projel dál a ignoroval prosby i výhružky cestujících. Kdyby nebyl řídil, jsem si jistý, že by díky některým lidem musel počítat zuby na zemi. Já sám upřímně jsem neměl daleko ke zhroucení z vedra a dusna, ale nestálo m ito pak už za vztekání a byl jsem rád, že tu více než hodinovou cestu jsem přežil.. Pro příště vím, že v tomhle vedru se mám i "vykašlat" na příbuzné a dát na radu selského rozumu...