Jak jsem "testoval" kolo

      Už včera v noci jsem si pohrával s myšlenkou, že pokud bude hezké počasí, udělám si výlet na jeden blízký portál (Ingress) a zároveň i kešku (geocaching). V noci sice pršelo, ale od rána hezky svítí sluníčko a tak celý veselý jsem před asi hodinou (ve 12:20) vyrazil na krátký výlet. Portál i keška se nacházeli na jednom místě a na kole to byl kousek, jen asi 3 kilometry delší trasou. A já, jako člověk, který spoří čas (tedy líný), jsem se ale rozhodl vyrazit trasou kratší která měla jen 2,5 km.

     A to byl hloupý nápad. Já hlupák jsem si neuvědomil, že ta kratší trasa nevede po "zpevněné" komunikaci, ale po obyčejné polní cestě. Svoji chybu jsem si uvědomil až když jsem s kolem najel do první blátivé díry. A pak proběhlo staré známé pořekadlo, z bláta do louže. Doslova. Cesta byla rozbahněná se spoustou louží a já, místo abych kolo otočil a jel zpět a dojel na místo po zpěvněné cestě, jsem jel hrdě dál. Přece se nebudu vracet.

     Po prvním půl kilometru mi kolo odmítalo jet, hluboko jsem se bořil a skoro jsem padal. Rychlá zastávka, kdy jsem slezl z kola s zabořil se po kotníky (v plátěných teniskách, já vůl) do bahna, odhalila, že zadní kolo je tak obalený bahnem, že prostě se netočí. Rychlé bouchnutí s kolem o zem zajistilo dostatečný opadání bahna z kola. Rychle jsem kolo vyfotil a pokračoval dál.

(Nevypadá to tak strašně, ale to je tím, že jsem ho trochu už očistil).

     Jelikož jsem už byl v polovině trasy, řekl jsem si, že to prostě dojedu. Ale chyba lávky, cesta byla rozbahněná ještě víc, na kole jsem skoro stál na místě a najednou kolo nejelo, ale já se pohyboval dál. Což samozřejmě následovalo velkým šplouchnutím a spoustou nadávek. Kolo leželo na boku v bahně a já vedle něj. S další várkou nadávek, o kterých jsem ani nevěděl, že je znám, jsem kolo i sebe vyprostil z bahna a pokračoval. Tohle už ale zdokumentované není, v ten moment mne to ani nenapadlo dokumentovat.

     Dorazil jsem na poslední křižovatku a svůj cíl jsem měl asi 500 metrů před sebou. Jenže k cíli jsem nikdy nedojel. Kolo sice zvládne projet nějakou tou kaluží a mě už bylo jedno, čím projedu, ale to jezero, co mi stálo v cestě bych musel snad přeplavat. Tak jsem se otočil a po "zpevněné" cestě jsem vyrazil zpět. Projížďka přes město byla zajímavá, tolik lidí se na mne snad ještě nikdy nedívalo. Ale na druhou stranu, co, nikdy neviděli člověka, co přepadl s kolem do bahna? 

     Hned jak jsem dojel domů, kolo i já jsme prošli důkladnou očistou od zahradní hadice a ledové vody. Mne dále čekala rychlá sprcha.. A jaké z mého příběhu plyne ponaučení? Před každou cestou by měl člověk přemýšlet, kudy pojede a v mém případě vybavit se i lodí, gumáky a rybářskými kalhotami...