Tak je asi pravdou, že karma (a nemyslím průtokový ohřívač vody na pět), opravdu funguje.

     Jednou to přijít muselo, a stalo se to včera. Já věděl že to přijde, můj první host, který je nespokojen s mou prací. Ano, bylo už pár lidí, kteří si všimli, že jsem udělal nějakou chybu, například pán, který chtěl na jistou elektrotechnickou firmu napsat fakturu a já na fakturu zadal českou místo slovenské pobočky. Upozornil mne a já to okamžitě napravil, nikde žádný velký problém. Ne však ten, o kterém se chystám psát.

     Minulý týden, jelikož bylo Moto GP v Brně jsem neměl ani jednu pracovní směnu. Proto jsem se vydal na návštěvu k babičce do Vyškova. A jelikož bylo přes dny celkem teplo, a i když byl u babičky bazén, rozhodl jsem se splnit si něco, co jsem, kupodivu neměl (myslím) ještě splněno. A to zaplavat si v rybníce.

     Tak již konečně mám za sebou první, denní směnu. I když jsem noční recepční, tu denní směnu jsem si prožít musel.

     Tak přesně tak jsem si připadal předevčírem, když jsem byl na cestě z Brna autobusem.

     Poslední dobou zažívám stále více příjemných překvapení. Ne že by byla všechna nějak ultra významná, ale jsou to stále milá překvapení, která udělají radost. Abych začal prakticky popořadě, začíná to tím odesláním již dřívě zmiňovaného životopisu. Dle všeho měl životopis úspěch. No, ale opravdu popořadě s příjemnými překvapeními.

     Jak jsem včera psal, poslal jsem své životopisy s přáním, aby si mne vůbec někdo všimnul. Ten druhý, se správným číslem a vším, měl dle všeho úspěch, protože hned ráno mne probudil telefonát.

     Tak konečně se k tomu dostávám, píši sem znovu. Už přibližně měsíc bydlím v "bojových" podmínkách v mém bývalém bydlišti v Modřicích. Žijeme tu s mámou doslova v jediném pokoji, zbytek je stále staveništěm. To se dá přežít.. Horší je to s mým studiem, které, zase, nezvládám. Na druhou stranu, díky tomu, že teď se musíme starat o větší dům, máme větší výdaje, a já si

 Omlouvám se všem, kdo kdy mohli něco zajímavé najít na tomto blogu, za to, že jsem se mu tak dlouho nevěnoval. Měl jsem.. více než napilno, stěhování do staro-nového domu, který je stále rozestavěn a škola, mi sebraly všechny myšlenky na to, že mám blog.. Tak snad se teď vše uklidní a já budu moci zase něco napsat.. 

     Také znáte ten pocit, kdy si po přečtení knihy nevíte co počít dál? Kdy strátvíte hodiny, dny čtením a pak najednou přijde konec. Celou dobu víte, že se konec knihy blíží a přitom nemůžete přestat číst. A pak je to tady, otáčíte poslední stránku, dočítáte poslední slova knihy a cítíte takový zvláštní pocit. Jako by jste ztratili přítele.