Kapitola první

Lyra stála nad mapou Durotaru a pozorně ji sledovala.
"Když pošlu jednotku sem a sem, mohli bychom Garroshe svrhnout během pár chvil." pronesla elfka, stojící vedle paladinky. Zajímavé na této elfce bylo to, že to nebyla night elfka, kterou by jste mohli uprostřed Stormwindu očekávat, ale byla to blood elfka. Nejlepší špeh a zloděj, co kdy kráčel po Azerothu.
"Pošleme tam SI:7, Eve, přesně jak mi nařídil Varian.."

Dveře do hospody uprostřed Stormwindského starého města se otevřely. Zavrzal dřevěný schod a cizinec vešel do do čilého hospodského ruchu. Několik zvědavců k němu otočilo svůj zrak a ztichlo. Nebylo to jen kvůli vzhledu, přece jen, v tuto roční dobu, kdy venku zuřila vánice, skoro každý chodil s kápí na hlavě. Nebylo to díky barvě oblečení a brnění, které bylo jako noc a nebylo to ani kvůli velkému meči, který měl v pochvě na zádech.. Hospoda začala tichnout a veškeré její osazenstvo upíralo zrak do jednoho místa na té zvláštní postavě.

 Jako velký fanoušek fantasy a MMORPG World of Warcraft jsem propadl i jeho příběhu. A jako člověk, který má rád fantasy a baví ho psaní, rozhodl jsem se napsat sám povídku z tohoto univerza. Chápu, že asi nebude pro každého a popřípadně k ní bude spousta otázek, ale to je tak vždy. Tato povídka bohužel zatím nemá žádný název, ale postupně snad i název vznikne. S postupem času, budu povídku

 Za poslední týden se toho stalo hodně. Z mého pžedchozí zápisu je asi jasné, že jedna z věcí co se stala, opravdu není moc šťastná. Ale holt, takto jde život a já, i když bych si to přál, s tím nic nenadělám. Člověk ani neví, co v ten moment má dělat, jestli má být smutný, že ho opustil někdo, na kom mu záleží, nebo má být i rád, že ten člověk již netrpí a je mu lépe.  A i když jsem ateistou, v ten moment jsem pochopil, proč existují různá náboženství.

Spousta lidí si píše vlastní blog, každý z jiného důvodu. Někteří chtejí být slavní, někteří z nudy, další protože to je prostě strašně cool a někteří, aby se vypovídali a nebo sdíleli svůj názor na svět s ostatními. Já, dle mého, patřím do té poslední skupiny. Blog mi vždy připadal jako hloupost a nikdy jsem u jeho psaní dlouho nevydržel, ale psát si jistý deník, je dobré, a když to nedokážu na papíře, snad to zvládnu tady. Ani bych se nedivil, kdyby tenhle blog měl nulovou návštěvnost, ani bych se nezlobil, přece jen v dnešní senzacechtivé společnosti, by takový náhled do života obyčejného člověka mohl být považován za nudný...

Proč si vůbec chci začít psát blog?